PŘÍBĚH

Zátah pražského gestapa oné páteční noci 5. ledna 1945 v jedné ze spořilovských vilek v Severní ulici vyšel výjimečně naprázdno. Majitel domu, poslední velitel zdecimované odbojové organizace „Avala – Modrý kruh“, JUDr. Rastislav Váhala, stihl na poslední chvíli uniknout. S pistolí v ruce vyskočil oknem a jen v domácím oblečení, v mrazu a nepohodě zmizel přes zahrady okolních domů. Noční Prahou se dostal až k Vltavě, kde nedaleko Mánesu získal azyl u filmového režiséra Ladislava Broma.

Ze svého nového úkrytu se Rastislav Váhala pokusil obnovit zpřetrhaná odbojová spojení. Ještě v září předchozího roku byl pod krycím jménem „Kozák“ v úzkém spojení s generálem Vojtěchem Borisem Lužou, jehož inauguraci na velitele českého domácího odboje zhatila smrtonosná střelba protektorátních četníků 2. října 1944 v Hřišti u Přibyslavi. Obnovení spojení se mu záhy podařilo, a tak se mohl o čtyři měsíce později pod krycím jménem „doktor Jiří Marek“ zúčastnit odbojové činnosti na pražských barikádách.

V sobotu 5. května 1945 přijíždí tento vysoký štíhlý muž s knírem a vizáží prvorepublikového filmového herce do četnických kasáren na Náměstí Republiky v Praze, aby zde jako vojenský zmocněnec povstalecké České národní rady a v hodnosti pouhého poručíka dělostřelectva v záloze převzal velení kasáren, supervizi nad jednotkami elitní organizace české mládeže Zpravodajská brigáda, a tím i nad celým povstaleckým úsekem „Praha–střed“. Prožije zde mnoho dramatických okamžiků od divoké přestřelky při pokusu proniknout autem přes německé hlídky k vinohradskému rozhlasu, až po ostré konflikty s vyššími důstojníky, kteří se jen těžko podřizovali pouhému poručíkovi v záloze. Podle řady svědků otupilo ostny mezi nimi především Váhalovo kultivované a noblesní vystupování právníka spojené s mužným chováním povstaleckého vojáka a odbojáře.

Váhala zažije v kasárnách se „svými“ kluky z řad starších skautů z I. praporu Zpravodajské brigády ještě řadu dramatických chvil. K nejnebezpečnějším patří německý nálet na kasárna v úterý 7. května 1945 doprovázený desítkami mrtvých a průnik německých tanků ke kasárnám v ranních hodinách druhého dne. Jejich obráncům docházely zásoby střeliva. Jako poslední odtud s údernou skupinou Zpravodajské brigády bratří Ondrášků ustupoval s pistolí v ruce poručík „doktor Marek“ alias Rastislav Váhala.

Po válce za odbojovou činnost obdržel JUDr. Rastislav Váhala válečný kříž a vyznamenání Za zásluhy 1. stupně. Stal se členem Komise pro vnitřní národní bezpečnost, která byla založena 22. května 1945 při Zemském národním výboru v Praze. Velice rychle se však vedle skutečných odbojářů stali jeho členy také agilní kariéristé spojení s komunisty. K těm měl Váhala přitom jako představitel prvorepublikové kulturní levice zpočátku blízko. V roce 1945 dokonce vstoupil do komunistické strany, současně se však záhy po zkušenostech s některými soudruhy rozhodl rezignovat na novou funkci a vrátil se zpět do své advokátní kanceláře na Národní třídě v Praze. Pracoval také jako právník nejdříve pro Ústřední radu odborů (ÚRO) a od roku 1947 pro nakladatelství Máj, odkud byl po únoru 1948 propuštěn.

Dodejme, že zmíněná komise byla paradoxně jedním ze zárodků postupně budované Státní bezpečnosti, která JUDr. Váhalu následně po desetiletí sledovala a šikanovala. Jak se tedy ukázalo, také v poválečném mírovém životě musel JUDr. Váhala prokázat ryzí charakter, občanskou i profesní odvahu.