Stránka osobnosti – Advokáti proti totalitě

Jiří Křížek očima praneteře Zuzany Petříkové

Nejbližší žijící příbuznou JUDr. Jiřího Křížka je jeho praneteř Zuzana Petříková, která strávila prakticky celý život v Kanadě. V době přípravy této knihy v roce 2018 navštívila Prahu a my jsme přirozeně velmi stáli o setkání s ní. Podařilo se to díky JUDr. Erice Mačákové, která strávila na internetu mnoho hodin, až objevila rodinnou vazbu JUDr. Jiřího Křížka s profesorem Mackem, o kterém ještě bude řeč. Pro projekt Paměť národa o tom vyprávěla právě paní Zuzana. Erika zpracovala celý životní příběh Jiřího Křížka a také zprostředkovala setkání s paní Zuzanou a jejím manželem v sídle České advokátní komory na Národní třídě v Praze.

Paní Zuzana mluví krásně česky, takže její vzpomínání můžeme přímo citovat.

„Otec pracoval po válce asi tři roky v Německu, kde při spojeneckých okupačních armádách existovala takzvaná „Restituční mise“. To byla komise, která vyhledávala umělecké předměty, ale i například stroje, které Němci za války ukradli na okupovaných zemích. Úkolem mise bylo tyto předměty vracet zpět původním majitelům. Tatínek s maminkou bydleli ve Wiesbadenu a díky jeho práci se mohli volně pohybovat přes hranice i po uchopení moci komunisty.“

Babička paní Zuzany, Běla Křížková, si vzala JUDr. Josefa Macka (1887-1972), který byl právníkem a profesorem ekonomie a přítelem prezidenta Masaryka. Koncem roku 1949 bylo čím dál jasnější, že v nejbližší době skončí ve vězení. Přátelé ho varovali, ale on už ve svých dvaašedesáti letech emigrovat nechtěl. Nakonec se nechal přesvědčit a v roce 1949, v době vánočních svátků, uprchl i s manželkou na lyžích přes Šumavu do Německa. V březnu 1950 se ještě v Německu narodila paní Zuzana. Jakmile to bylo možné, odpluli všichni první lodí přes Francii a Kanadu do USA.

Profesor Macek byl natolik známý v amerických akademických kruzích, že okamžitě dostal práci na univerzitě v Pittsburgu, kde se stal v roce 1953 profesorem. Přednášel tam až do svého odchodu do penze. V roce 1961 se přestěhoval za synem Jiřím do Vancouveru. Jeho žena se v té době často setkávala s Alicí Masarykovou, která žila v Chicagu.

„Prastrýc Jiří Křížek byl propuštěn z vězení v roce 1963. Pracoval v knihkupectví a nakonec se mu ta práce líbila. Do advokacie se bohužel vrátit nemohl, ale knihy byly jeho láskou a také mu ta práce nepřinášela žádné stresy. Jeho žena na tom byla hůře, protože musela pracovat manuálně v továrně. Kromě toho, že jim zabavili všechen majetek, ještě musela splácet náklady soudního řízení. Když její muž ve vězení neplnil normu, musela doplácet i na vězeňskou stravu. Křížkovi bydleli velice skromně v jednopokojovém bytě, koupelnu a kuchyň sdíleli na chodbě s ostatními nájemníky.“

Díky politickému oteplení na jaře 1968 se jim podařilo přijet na tři měsíce do Kanady. Byl to pro ně zázrak, uvidět zase své příbuzné a ocitnout se ve svobodné zemi. Uvažovali dokonce i o emigraci, ale Jiřímu Křížkovi bylo už 75 let a nechtěl být rodině na obtíž. Ještě v Kanadě vyvíjel snahy získat zpět něco ze svého původního majetku. Psal kvůli tomu například nizozemskému ambasadorovi, u kterého si měl uložit nějaké cennosti, ale bezvýsledně. „O svém věznění nikdy nemluvil, na tu dobu nechtěl vzpomínat. Kromě toho musel, jako všichni propuštění vězni, podepsat závazek mlčenlivosti, že nebude o vyšetřování, procesu, ani o průběhu trestu s nikým mluvit. Rodina se o detailech jeho procesu a pobytu ve vězení dozvěděla až následně po jeho smrti. Strýce jsem naposledy viděla na Vánoce roku 1971. O čtyři roky později oba manželé zemřeli. Ve stejné nemocnici, každý na jiném patře, jen pět dní po sobě. Teta dne 31. srpna a strýc Jiří 5. září 1975.“

Oba jsou pochováni na Olšanských hřbitovech v Praze. A tak jsme se tam s paní Zuzanou a jejím manželem Lubošem Petříkem vypravili. Hrob jsme našli, ale byl zarostlý břečťanem. Jakoby se příroda snažila zakrýt dávné křivdy.^{^[2]}