Akce „Krematorium“

Po Únoru 1948 strávil brněnský advokát JUDr. František Hejný několik týdnů bez rozsudku v táboře nucených prací. V době, kdy se totalitní režim teprve vytvářel, se podařilo jeho přátelům naštěstí vymoci jeho propuštění. František Hejný mohl dokonce pokračovat v práci advokáta. V následujících letech se snažil pomoci mnoha klientům, z nichž někteří byli souzeni v politických procesech.

Dochovaná dokumentace Státní bezpečnosti svědčí o tom, že se František Hejný dostal záhy opět do jejího hledáčku. Jeho jméno bylo v roce 1949 několikrát zmíněno v souvislosti se sledováním prvorepublikového ministra financí Karla Engliše, se kterým se sblížil během války. Měl také vědět o jeho odchodu za hranice.

Zásadní zvrat nastal na počátku ledna 1953. Do moravské metropole přišla zpráva od nejmenovaného agenta plzeňské StB, podle něhož byl František Hejný představitelem jedné z ilegálních organizací národních socialistů. Další informace získala StB od zatčené kurýrky americké tajné služby Elišky Menšíkové, která byla v roce 1951 ve Frankfurtu vyškolena generálem Františkem Moravcem.  Vrátila se tajně do Československa se zpravodajskými úkoly. Při výslechu údajně uvedla, že se před dvěma lety v jejím bytě zúčastnil jedné ze schůzek i František Hejný. Měl také vědět o uprchlém vězni, kterého pomáhala schovávat. Byl jím reprezentant v běhu na lyžích a olympionik Cyril Musil, který byl odsouzen na dvacet let. V roce 1950 se mu podařilo utéct z Ilavy a nakonec úspěšně odejít na Západ.

V bytě Menšíkové měl František Hejný také údajně hovořit s agentem americké tajné služby Vladimírem Lutovským, který používal krycí jméno „Radek“. Měli prý několik společných známých a oba se během druhé světové války zapojili do odboje na Českomoravské vysočině. Lutovský patřil k nejzkušenějším Moravcovým kurýrům. A rovněž k nejvíce hledaným mužům v Československu. Několik měsíců před brněnskou schůzkou, po zatčení tajnou policií se bránil a postřelil jednoho z příslušníků SNB, který po převozu do nemocnice zemřel. Lutovskému se přes rozsáhlé pátrání podařilo nakonec utéct za hranice. Poté se vrátil do vlasti ještě několikrát. Nikdy nebyl dopaden.

Menšíková se po zatčení patrně snažila zachránit předstíranou spoluprací se Státní bezpečností. Nakonec však byla postavena před soud a odsouzena k 18 letům vězení. Propuštěna byla teprve po jedenácti letech.

V květnu 1953 se příslušníci Státní bezpečnosti v souvislosti s novými informacemi rozhodli založit na Františka Hejného svazek a připravit jeho zatčení. Zahájená akce měla krycí název „Krematorium“. Nejdříve byla v polovině srpna 1953 zatčena Státní bezpečností Hejného manželka a o čtyři měsíce později nakonec i on. Několik dnů poté byl František Hejný okamžitě propuštěn z advokátní poradny.

Soudní proces s Františkem Hejným se uskutečnil 13. května 1954 v Jihlavě před tamním krajským soudem. Předsedou senátu byl JUDr. Josef Rozlanský, soudci z lidu byli Josef Škoda a Jan Pecha. Prokuraturu zastupoval JUDr. Jan Nebl. Obhájcem Františka Hejného se stal advokát JUDr. Jan Svoboda z Advokátní poradny č. 2 v Brně. Podle žaloby František Hejný spáchal trestné činy neoznámení trestného činu, nadržování a přijímání úplatku. Hejný byl odsouzen k odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku a peněžitému trestu ve výši 1 000 Kčs, který se měl v případě nedobytnosti nahradit trestem odnětí svobody ve výši jednoho měsíce. Dále mu soud vyslovil ztrátu čestných práv občanských na dobu pěti let, propadnutí veškerého jmění, zákaz výkonu advokacie navždy. A byla mu stanovena povinnost nahradit náklady trestního řízení zálohovaného státem.

Proti rozsudku se odvolali prokurátor i obviněný. Odvolací líčení se konalo u Nejvyššího soudu v Praze dne 1. července 1954. Předsedou senátu byl JUDr. Václav Michal, soudci Anežka Kašná, Alois Vrbka, Heřman Volf a dr. František Picek. Generálního prokurátora zastupoval JUDr. František Flégl. Z důvodu výslechu navržených svědků bylo líčení odročeno a konalo se opět dne 9. září 1954. Výrazně se obměnilo složení senátu, kde zůstal pouze předseda senátu a Heřman Volf. Dalšími soudci byli Ladislav Vaněk, Josef Tvrdík a dr. Ota Šidlichovský. Generální prokuraturu zastupoval JUDr. Václav Šáňa. Rozsudek byl na návrh prokurátora částečně zrušen a zvýšen trest odnětí svobody o půl roku. Odvolání obviněného bylo zamítnuto.

František Hejný byl z výkonu trestu propuštěn v květnu 1955 na tzv. amnestii prezidenta Antonína Zápotockého. Rehabilitován byl až po své smrti.