Ján Čarnogurský očima Stanislava Devátého
Na setkání s JUDr. Stanislavem Devátým jsme nemuseli chodit daleko. Stačilo přejít z kanceláře ve 2. patře do kanceláře ve 3. patře téhož domu. Již více jak dvacet let totiž trvá naše vzájemná spolupráce v advokátní kanceláři nesoucí naše jména: Toman, Devátý & partneři. Svoji kancelář má Stanislav Devátý rád, mimo jiné i proto, že se zde smí kouřit. A tak i náš rozhovor o jeho bohaté disidentské minulosti a odvážném advokátovi JUDr. Jánu Čarnogurském, který jej v 80. letech minulého století zastupoval, probíhal v hustém cigaretovém dýmu, který připomínal tehdejší složitou dobu.
„V polovině osmdesátých let jsem velmi intenzivně spolupracoval s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných,“ začíná vzpomínat doktor Devátý. A aby snad své vzpomínky ještě více přiblížil, zatáhne procítěně z cigarety.
„Objížděl jsem různá soudní řízení s disidenty a podával jsem o nich VONSu informace. VONS je následně zveřejňoval a jeho zprávy přebírala i rozhlasová stanice Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa. Komunisty to opravdu hodně štvalo,“ usměje se i po těch letech při vzpomínce na svoji tehdejší „protistátní“ činnost a pokračuje: „Při této činnosti jsem v polovině osmdesátých let nejezdil jen po Čechách a na Moravu, ale velice často jsem byl i na Slovensku. Zúčastnil jsem se tam mnoha soudních jednání, jejichž účastníky byli lidé angažující se proti komunistickému režimu. Tehdy jsem se seznámil s doktorem Čarnogurským, který je u soudů často obhajoval. Spřátelili jsme se natolik, že jsem u něj v Bratislavě pokaždé přespával.“
Devátého návštěvy soudních jednání s disidenty nezůstaly bez povšimnutí Státní bezpečnosti. Vadilo jí především to, že zprávy o hlavních líčeních a vynesených rozsudcích se ještě týž den objevovaly ve vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky. Snažili se proto Devátému účast znemožnit.
„Častokrát se stávalo, že mě nejen do jednací síně, ale ani do budovy soudu nechtěli pustit. Ani v Čechách, ani na Slovensku. Byl jsem na to připravený a na protest proti jejich postupu jsem si lehl na chodbě, nebo na chodníku před soudem a nechal se vynést. Vážil jsem tehdy asi 110 kg a později jsem se dozvěděl, že estébáci mezi sebou losovali, kdo se bude se mnou tahat,“ vzpomíná Stanislav Devátý na své cesty na Slovensko.
Devátý byl v té době zaměstnancem JZD Slušovice. Aby mohl pro VONS monitorovat procesy s disidenty, bral si v práci volno nebo si hodiny nadělával. Když ho pak v roce 1988 vyhodili z práce, tak mu vlastně uvolnili ruce. Na druhou stranu ho ale nikde jinde nechtěli zaměstnat. Když se někam přišel ucházet o práci, tak mu dali vyplnit dotazník a za dva dny řekli, že místo je už obsazené. Přitom inzerát v novinách byl uveřejňován i nadále. Devátý se proto živil různými brigádami, aby ho nesebrali za příživnictví.
„Mého bratra se jim povedlo vyštvat za hranice. Moje maminka se jednou od něj z Vídně vracela a převážela v desetikilovém balení prášků na praní RADION schované zakázané tiskoviny. Na hranicích se musela před bachařkami svléknout do naha. Vše jí zabavili, ale ona přesto zachovala nadhled a prokázala ohromnou míru humoru i v této nepříjemné situaci. Autentický záznam z jejího výslechu na StB je dodnes možné zhlédnout na YouTube pod názvem Výslech Boženy Deváté. Byla to neuvěřitelně statečná žena.“
V roce 1988 se Stanislav Devátý stal mluvčím Charty 77. A okamžitě mu začaly problémy. „Slušovice se mě chtěly za každou cenu zbavit. Už 15. ledna 1988 mě přeložili do Popradu. Tam jsem nenastoupil, ale přišel jsem normálně do práce. Dne 21. ledna 1988 mě tedy alespoň přeložili na pracoviště závodu skotu v Zádveřicích, kde jsem se měl starat asi o sto krav. Tak jsem se o ně staral a docela mi to šlo,“ vzpomíná na své zemědělské zkušenosti Stanislav Devátý.
Tím to ovšem neskončilo. Již na 29. ledna 1989 byl svolán Sbor pověřenců JZD Slušovice (dnešní členská schůze), který rozhodl o vyloučení Stanislava Devátého z družstva právě proto, že nenastoupil do Popradu. „Mrzelo mě, že proti mně hlasovali i lidé, které jsem pokládal za své přátele. Bylo jim ovšem řečeno, že už jen zdržení hlasování bude vykládáno jako nepřátelský postoj a čeká je velký postih. Já jsem byl na jednání pozván, ale mé přátele tam nepustili. Pouštělo se tam na občanky. Nikdo z delegátů mě ani nechtěl nechat přisednout. Neměl jsem chuť poslouchat ta nespravedlivá obvinění, tak jsem se raději vrátil ke kravám, které mě nadšeně vítaly.“
Přeložením do Popradu a vyloučením z družstva začaly soudní spory. Stanislav Devátý požádal o právní zastoupení JUDr. Jána Čarnogurského. Ten již nebyl v té době advokátem, protože byl v roce 1981 z advokacie vyloučen, ale Devátého zastupoval jako obecný zmocněnec. A můžeme předeslat, že velice úspěšně.
„Nejprve jsme s dr. Čarnogurským podali žalobu na určení neplatnosti mého přeložení do Popradu, krátce po tom i žalobu na určení neplatnosti mého vyloučení z družstva,“ popisuje své tehdejší právní spory doktor Devátý.
Okresní soud v Gottwaldově, v dnešním Zlíně, v obou případech (stejný soudce JUDr. František Králík) obě žaloby zamítl. JUDr. Ján Čarnogurský připravil odvolání, které následně projednával Krajský soud v Brně. Rozhodnutí o přeložení sice potvrdil, ale dospěl k odlišnému závěru než Okresní soud v Gottwaldově: „Odpůrce (JZD Slušovice) tím, že umožnil navrhovateli práci na původním pracovišti dne 20. 1. 1988, ačkoli podle příkazu měl již pracovat v Popradu, fakticky netrval na realizaci svého opatření. Odvolací soud v souladu s názorem krajského prokurátora je toho názoru, že přeložení navrhovatele do Popradu nebylo odpůrcem vyžadováno ani fakticky realizováno a stalo se tak právně neúčinným. Navrhovatel proto nemůže mít právní zájem na určení, že toto jeho přeložení do Popradu je neplatné.“
Stejně dopadlo i druhé odvolací řízení. Ján Čarnogurský i zde připravil podrobné odvolání. „Mezitím ale nastala Sametová revoluce, JUDr. Ján Čarnogurský byl jmenován místopředsedou vlády a já se na dalším zastupování domluvil s advokátem JUDr. Jiřím Machourkem.“ Odvolací soud, kde ho již zastupoval JUDr. Jiří Machourek, dospěl ke stejnému závěru, že přeložení do Popradu neproběhlo v souladu se zákonem, a tedy ani vyloučení z družstva nemůže být platné. Rozhodl o tom dne 14. února 1990.
„V souvislosti se svými soudy si vybavuji, že právní zástupce JZD Slušovice dostával od StB odposlechy z mého bytu. Věděl tedy, na jaké strategii jsme se s doktorem Čarnogurským domlouvali. Po Listopadu 1989 jsem také zjistil, že zástupci družstva, prokurátor i soudkyně, byli v předvečer procesu povoláni na Krajský výbor KSČ a tam jim bylo zcela jasně a důrazně řečeno, že soud musí Devátý prohrát. V Gottwaldově jim to zafungovalo, ale v Brně už ne. Určitě to bylo i díky kvalitní práci mého zástupce dr. Čarnogurského,“ dodává dnes již také advokát, Stanislav Devátý.